Posted on

Bali: ceremonie v denním životě

Náboženství je pro Balijce nedílnou a naprosto přirozenou součástí jejich každodenního života, stejně jako pravidelné větší či menší lokální ceremonie. Svůj den začínají přípravou obětinek a jejich odevzdáním bohům a předkům, stejně jako démonům, které si tím snaží držet od těla. Proto se nedivte, když každé ráno najdete před vchodem do domu nebo na zahradě malou obětinku připravenou z banánových listů, ovoce, rýže, vonných tyčinek a čerstvých květů ze zahrady. Někdy se objeví i bonbóny, sušenky nebo kousky balijského cukroví podle toho, komu je obětinka určena. K povinné výbavě každého domu patří menší či větší temple postavený v rohu zahrady. Umístění i světová orientace templu se řídí danými pravidly tak, aby mohla veškerá energie proudit  bez problémů všemi směry. Náboženství je součástí sociálního života i umění. Všechny tyto složky, stejně jako tradiční způsob života a obživy, tedy zemědělství, jsou nedílnou součástí jedna druhé.

Bali Dharma náboženství se projevuje ve třech úrovních – morálka (susila), filozofie (tattwa) a ceremonie (upacara). Na první pohled nejvýraznější je právě úroveň třetí, tedy rituály a ceremonie.

Balijci praktikují pět kategorií bohoslužeb, tzv. panca yadnya. Slovo panca znamená pět, slovo yadnya pochází ze sanskrtu a vyjadřuje uctívání, rituál. Rituály jsou tvořeny celou řadou drobných úkonů, které musí být přesně a precizně vykonány. Bhuta yadnya má zajistit očištění člověka od zlých sil, symbolizovaných démony a leyaky (osoby praktikující černou magii). Kategorie manusia yadnya obsahuje ceremonie, spojené se životem člověka a doprovází ho od narození až po smrt. Tato skupina ceremonií je velmi rozmanitá. Narození dítěte a zejména jeho prvních několik let života je spojeno s mnoha obřady, zvyky a ceremoniemi, následují rozličné přechodové rituály. Smrti a následné kremaci je vyhrazena samostatná kategorie ceremonií – pitra yadnya.

Dewa yadnya bohoslužby jsou věnovány bohům a uctívání jejich jednotlivým projevům. Může se jednat tedy o bohoslužby zasvěcené trojici nejvyšších bohů nebo jejich dílčím projevům, jako například bůh moře, bůh hor, bůh deště apod. Resi yadnya jsou bohoslužby související s vysvěcením nejvyššího kněze. Smyslem obětin, ceremonií a uctívání, je zajistit rovnováhu mezi dobrem a zlem, mezi démony, lidmi a bohy a tím mezi mikrokosmem a makrokosmem. Sociální život na Bali je úzce spjat s komunitou, zemědělstvím a náboženstvím.

Základní jednotkou balijské společnosti je tzv. banjar, něco jako čtvrť. V té se soustředí jak náboženské, tak společenské dění. Banjar je tvořen někdy celou vesnicí (je-li malá) nebo několika ulicemi. Členem banjaru je každý, hlasovací právo má však jen ženatý muž. Centrem banjaru je balé banjar, společný prostor s pavilónem (často bývá součástí chrámu), kde se konají schůze členů banjaru, ceremonie, cvičí zde gamelan, ženy zde společně pracují či se zde lidé jen tak scházejí. Banjar je jakási samosprávní jednotka, ať už se to týká ekonomické či náboženské stránky života. Stará se o půdu, zavlažovací systém, o čistotu ulic, řeší sousedské spory, pomáhá členům v nouzi. Banjar je složen z několika rodin, které spolu sdílí stejný prostor, používají stejný hřbitov, pracujích na polích vedle sebe a mají další sociální vazby. V banjaru se konají důležité ceremonie, společně se slaví náboženské svátky či kremace. Hlavou banjaru je tzv. kliang, někdy též nazývaný kepala desa (doslovně hlava vesnice), o úroveň pod ním je rada nižší kněz, pemangku, má na starosti chod chrámu. Pochází obvykle z kasty sudra starších. Balijci jsou od malička zvyklý pobývat v komunitě, řešit na prvním místě problémy komunity než problémy osobní. Individualismus je pro ně téměř neznámý výraz.

Životní filozofie a víra Balijců je komplexní a zahrnuje všechny stránky života. Svět vzniká interakcí mezi sekala, materiálnem, a niskala, duchovnem. Nákladnými a komplikovanými ceremoniemi se Balijci snaží nastolit a udržet rovnováhu mezi těmito dvěma složkami. Rovnováha, balanc, je vůbec jeden z nejdůležitějších pojmů pro balijské hinduisty. Balijci vidí svět bipolárně. Dobro/zlo, kaja/kelod, světské/posvátné, bohové/démoni, pozitivní/negativní, konstrukce/destrukce. Vše bude tak, jak má být, pokud mezi těmito dvěma konci téhož bude shoda, rovnováha. Nejde o to, vymítit jedno či druhé a nastolit absolutní vládu zbylé, jelikož jedno nemůže existovat bez druhého. Smyslem ceremonií je nastolit a udržet rovnováhu. Tato filozofie se nazývá rwa bineda.

Současně je zde uplatněn i princip organizování do trojic – tri hita krana. Ten je nejvíce uplatněn ve vidění světa – kosmu. Balijci věří, že existují tři světy, tzv. loka. Svět bohů (respektive boha – Ida Sanghyang Widi Wasa), neboli swah loka, je postaven v hierarchii nejvýš. Nejvyšším patrem swah loka je mókša neboli nirvana. Uprostřed stojí svět lidí, bhuwah loka. Nejníže je položen svět přírody a zlých duchů, bhur loka. Mezi těmito jednotlivými světy existují vztahy. Vztah mezi světem bohů a člověkem je nazýván parhyangan. Je považován za nejdůležitější. Narušení tohoto vztahu, respektive nezajištění harmonie, má za následek katastrofy. Pro zajištění rovnováhy jsou stavěny a svěceny chrámy, konají se bohoslužby s obětinami, respektují se náboženské symboly.

Vztahy mezi lidmi se nazývají pawongan. Pro zajištění dobrých vztahů a harmonie mezi lidmi jsou zapotřebí tři komponenty: pozitivní mluva, pozitivní myšlení, pozitivní chování. Pelemahan, neboli vztah mezi člověkem a prostředím, okolím, je třetím typem interakce. Jeho rovnováha je ovlivňována chováním lidí k přírodě, ohleduplností a obětinami např. stromům či rýži s prosbou o dobrou úrodu.