Posted on

Bali: ostrov desetitisíců chrámů

Orientace na Bali je dána postavením sopky Gunung Agung, tyčící se do výšky 3 142 metrů uprostřed ostrova. Místní věří, že právě na této sopce sídlí bohové, zatímco démoni se ukrývají v moři. Pro orientaci namísto světových stran používají označení kaja – k sopce a kelod – od sopky, tedy směrem k moři. Kaja tedy znamená na jihu ostrova na sever a na severu ostrova na jih.

Podle přímky kaja – kelod jsou vystavěny všechny chrámy a jejich vnitřní uspořádání a rovněž při výstavbě vesnic a rodinných domů se tato přímka respektuje. Směrem kaja jsou situovány stavby a předměty posvátného charakteru, směrem kelod ty nečisté. Směr na západ je označen jako kauh (tam, kde slunce zapadá) a směr na východ jako kangin (tam, kde slunce vychází). Dle toho jsou pak odvozená označení kaja kauh pro severozápad, kaja kangin pro severovýchod, kelod kangin pro jihovýchod a konečně kelod kauh pro jihozápad. Kromě praktického využití má tato orientace svou symbolickou rovinu. V každém z těchto směrů dlí jedna z manifestací nejvyššího boha, jenž sám sídlí uprostřed. Směry (a jim odpovídající bohové) jsou rovněž spojeny s určitými posvátnými slabikami, barvami a atributy.

Bali bývá nazýváno ostrovem tisíce chrámů. Není to pravda. Ve skutečnosti je zde více než desetitisíce chrámů, tzv. pura. Nejde ale o chrám v západním slova smyslu. Je to spíše pozemek, na němž je podle přísných pravidel na třech soustředných dvorech umístěno několik pagod a pavilónů. V souvislosti s chrámem a jeho výstavbou je třeba pochopit orientační systém Balijců. Každý chrám se skládá ze tří soustředných dvorů – vnější, prostřední a vnitřní. Takto řazené směřují k sopce, tedy směrem kaja – čím více kaja, tím posvátnější dvůr je. Vnější dvůr, jaba sisi, je světský. Je zde umístěna věž s dřevěným zvonem, tzv. kulkul, kterým se svolávají členové banjaru na schůzi, k ceremonii nebo se používá jako alarm v případě nouze. Na tomto místě se připravuje jídlo, scházejí se lidé, odehrávají se zde kohoutí zápasy a můžou se zde provozovat světské tance. Střední dvůr, jaba tengah, je jakýmsi přechodem mezi profánním a světským. Tady je umístěno množství menších pavilónků, kde ženy připravují obětiny, v jejich stínu poposedávají lidé či je zde umístěn gamelan. V tomto prostoru se rovněž konají obětiny pro zlé duchy a démony. Nejposvátnější, vnitřní dvůr se jmenuje jerowan. Sem mají přístup jen věřící, často bývá uzamčen a jeho brána se otevírá jen během svátků. Zde se připravené obětní pyramidy nabízejí bohům, věřící se modlí a tančí posvátné a transové tance. Jednotlivé dvory jsou od sebe odděleny zídkou a velkými zdobenými branami. Brána do vnitřního dvora je hlídána kamennými sochami, které mají za úkol odstrašit zlé démony, kteří by eventuelně chtěli vejít a rušit věřící během modliteb. Zdi i brány jsou bohatě zdobené přírodními výjevy, sochami a rytinami božstev či reliéfy zobrazující mytologické události a příběhy z Rámájany.

Na stejném principu jsou ve vesnici, respektive banjaru, umístěny i základní chrámy. Pura puseh, jakožto nejdůležitější chrám je situován nejvíce ve směru kaja. Je zasvěcena předkům komunity a konají se zde ty nejvýznamnější ceremonie. Pura desa, vesnický chrám, je v linii uprostřed. Na tomto místě se odehrávají běžnější svátky a schází se zde i členové banjaru na porady. Pura dalem, chrám zasvěcený smrti je na špinavém konci banjaru, ve směru kelod. V každém banjaru jsou minimálně tyto tři chrámy. Většinou se Balijci modlí ještě v dalších pura, zasvěcených dílčím bohům. Na poli například bývá malý chrám bohyně rýže Dewa Sri a podobně. Mezi nejznámější a nejvýznamnější chrámy na ostrově patří Pura Besakih (na úpatí sopky Gunung Agung, nejposvátnější chrám), Tanah Lot, Uluwatu a Pura Lempuyang.