Posted on

Balijské obětinky

Obětiny jsou podle mého názoru nejvíce viditelným projevem hinduismu v balijské kultuře. Setkáte se s nimi hned po výstupu z letadla na letišti, na chodnících, v chrámech, v autech atp. Tradice obětin velmi pravděpodobně pochází z epického díla Bhagavadgíta, kde Kršna říká Ardžunovi (bojovník jednoho ze dvou znepřátelených rodů, o kterých kniha vypráví), co Bohové očekávají a vyžadují za oběti: „ každý, kdo mi nabídne oddanost listem, květinou, ovocem nebo vodou – což značí lásku, z celého srdce to přijmu.“

To, co Kršna specifikoval jako symbol oběti pro bohy tak Balijci převzali a vkládají do svých obětin. Obětina znamená jakýsi druh sebeobětování. Zpravidla se skládá z podnosu vytvořeného z banánového listu, rýže, květin, ovoce a zapálené vonné tyčinky. Právě vůně vonných tyčinek vás po Bali provází doslova na každém kroku. Pokud se jedná o složitější obětiny, např. k příležitosti chrámových slavností, jejich podstata je složitější a vyžaduje náročnou přípravu.

Žena tráví čas s přípravou obětiny nebo za ní vydává peníze, pokud obětinu kupuje. Uvádím záměrně žena, protože příprava obětin je výhradně doménou žen. Nicméně i ženy jsou limitovány při jejich přípravě. Pokud mají menstruaci, jsou považovány za nečisté a nemohou vykonávat nic, co je spojeno s obětinami a je jim odepřen i vstup do chrámů (Pedersen, 2002). Tradiční obětiny jsou připravovány každý den z přírodních surovin jako symbol pravidelnosti, aby si Balijci zajistili neustálou přízeň bohů.

Některé suroviny mohou být samozřejmě koupené, ale pokaždé jsou vyrobené pouze z toho, co Balijci jedí nebo používají. To je základní pravidlo, kterým se skladba obětin řídí. Do obsahu obětin se také mohou přidat další přírodní suroviny, jakými je zelený list betelu, červený arekový ořech, bílý limetový protlak nebo pasta z arakových oříšků (povzbuzující „žvýkačka“ na přírodní bázi). První tři uvedené suroviny mají pro přípravu obětiny svůj hlubší smysl, protože jejich barvy zastupují všechny tři barvy hinduistické triády a symbolizují tak obětinu pro každého z bohů. Forma obětiny má být co nejhezčí, aby potěšila i svým hezkým vzezřením.

Nejčastějšími obětinami jsou jednoduché a skromné obětiny zvané segehan. Mnoho Balijců lije pár kapek ze své ranní kávy nebo čaje na zem, než začnou sami pít. Je to vyjádření díků, pokory a zároveň usmíření s démony. Zvykem také bývá, že Balijky vloží trochu z právě uvařeného jídla do trojhranné mističky vyrobené zkokosového listu a umístí ji do rodinného chrámu nebo svatyně na důkaz toho, že si váží jídla, které budou jíst.

Obětiny se nepřipravují pouze pro uctění dobrých bohů betara-betari, ale také pro udržení dobrých vztahů sdémony neboli bhutus a kalas, kteří jsou známi svou nenasytností a požijí takřka cokoli. Obětiny pro ně obsahují často rýži nebo jiné jídlo, které bylo uvařeno už před nějakou dobou a není již poživatelné. Forma obětiny není tak hezká jako pro triádu, protože se věří, že démoni hezké věci neocení. Na rozdíl od obětin pro bohy se tyto obětiny dávají na zem, protože démoni sídlí v zemi. Mají k nim tak snadný přístup a navíc se tím zabraňuje tomu, aby démoni a síly zla vystoupili z podzemí. O obětinách jsem se dozvěděla především od průvodce a zúčastněným pozorováním, kdy jsem byla informována, že Balijci přikládají velkou váhu tomu, aby si nerozhněvali démony a byli s nimi zadobře.

Na základě zdobnosti a složitosti obětin se pak dělí náboženské slavnosti do tří úrovní. Většina obsahově bohatších obětin je náročná na výrobní postup, může zabrat až několik dní příprav. Ženy to pojímají jako společenskou událost, při jejíž příležitosti si mohou popovídat. Tyto obětiny mohou turisté spatřit během chrámových slavností, pro které se připravují, nebo jako pozůstatek po této slavnosti, pokud se obětiny po poskytnutí jejich vůně – sari Bohům ponechávají vchrámu. Nejpompéznější obětiny, které mohou turisté spatřit, se nazývají banten tegeh a připravují se na oslavu výročí chrámů. Díky jejich velikosti (až tři metry) se obvykle připravují přímo v chrámu a k jejich zhotovení je potřeba značná zručnost a šikovnost.

Sami turisté mají možnost si obětinu koupit a obětovat, ale musí k tomu být adekvátně oblečeni – to znamená, že musí dodržovat stanovená pravidla hinduismu a mít zakryté nohy nebo v ideálním případě mít na sobě sarong. Mohou se ale také zúčastnit jejich darování jako pozorovatelé, což bývá velkým autentickým zážitkem. Sama jsem měla možnost pozorovat, jak Balijci provádí denní obětiny (v hotelech, na tržištích aj.) i jak se s obětinou zachází. Jakmile splní svou funkci, je odhozena do koše. Nicméně rituál přípravy obětin je velmi tabuizované téma a rodiny si ho uchovávají v soukromí a nahlédnout do něj je otázkou dlouhého budování vzájemné důvěry.