Posted on

Bali: svátky

Na ostrově Bali, stejně jako po celé Indonésii, se slaví svátky všech státem uznaných náboženství, tedy svátky muslimské, katolické, protestantské, buddhistické a hinduistické. Jak vidno, o svátky a volna zde opravdu není nouze. Pro turisty jsou ovšem lákadlem především svátky hinduistické, spojené s pro Evropany exotickými a podivuhodnými oslavami a ceremoniemi.

Před samotným výkladem balijských svátků, je třeba se zastavit u problematiky balijských kalendářů. Na ostrově jsou totiž používány současně tři kalendáře. Západní, saka a wuku. Kalendář saka má 354 nebo 355 dní a jeho letopočet je oproti západnímu o 80 let opožděn. Kalendář wuku je velmi komplikovaný. Je založen na lunárních cyklech a má 210 dní. Je rozdělen do týdnů, které jsou nestejně dlouhé a mají několik různých názvů, stejně jako dny. Orientovat se v tomto kalendáři je pro laika skoro nemožné. V podstatě jediný, kdo s ním umí pracovat, je nejvyšší kněz pedanda. Je to on, kdo určuje, kdy je vhodný čas na podání velké obětiny např. v podobě obětování dobytka. Určuje, kdy je nejpříhodnější čas začít se stavbou domu, čas na svatbu a podobně. Většina svátků se řídí právě dle tohoto kalendáře. Chce-li si tedy turista naplánovat svou cestu na Bali tak, aby zažil nějaký svátek, je odkázán více méně na štěstí. Vzhledem ale k tomu, že v každé vesnici jsou minimálně tři chrámy a odhadem je na Bali celkem na 10 00037 chrámů, je zde velká pravděpodobnost, že během pobytu na nějaký svátek či obřad narazí.

Odalan je třídenní rituální očištění chrámu. Ceremonie má zajistit opětovné nabytí rovnováhy a odehnat a vystrnadit vše zlé. Obřad se odehrává po jednom roce dle kalendáře wuku, tedy jednou za 210 dní. V chrámu se sejde celý banjar, hraje gamelan a tančí se. Tanečnice upadávají do transu, aby bohové mohli lidem sdělit svou zprávu. Večer se hraje stínové divadlo wayang kulit.

Nyepi, neboli Nový rok, se slaví podle kalendáře saka na konci března nebo začátku dubna. Je to svátek očištění celého ostrova od zlých duchů, tedy něco jako odalan, ale celoostrovní. Již několik dní předem se veškeré posvátné předměty (masky, sochy atd.) rituálně očišťují. Večer před Nyepi vyjde celý ostrov do ulic a všichni se činí udělat pomocí gamelanů, rachejtlí, dělobuchů a třískání do všeho možného co největší rámus. Tím chtějí vypudit zlé duchy a démony z ostrova. Den na to, na Nový rok, jsou potom všichni Balijci zavření doma a snaží se být úplně potichu – to aby si zlí duchové mysleli, že na ostrově nikdo není a odešli.

Galungan je jedním z nejdůležitějších svátků pro Balijce. Slaví se dle kalendáře wuku a oslavy trvají 10 dní. Důvodem těchto oslav je představa, že během těchto deseti dní předkové a bohové sestupují na zem, aby navštívili své blízké. První den svátků je věnován velkým přípravám v podobě úklidu chrámů, výroby a umístění dekorací a velkých obětin. Oslavy a ceremonie jsou připravené především pro pobavení bohů, nikoliv pro pobavení lidí. Poslední den oslav se jmenuje Kuningan a je nejvýznamnější. V tento den se rodiny sejdou a společně se modlí a obětují ženami připravené obětiny.

Poslední den roku wuku je věnován oslavám bohyně Saraswati, bohyně moudrosti, hudby a umění. Bývá zobrazována s čtyřma rukama, hrající na sitár.

Kremace ( pengaben) a její příprava je pro Balijce natolik důležitou událostí, že její věnován celá skupina rituálů, pitra yadnya. Je to záležitost velmi nákladná, neboť pro správný průběh rituálu je zapotřebí porazit několik kusů dobytka, objednat gamelan a tanečníky, navařit jídlo apod. Tělo může být i pohřbeno do posvátné půdy (na úpatí hory Gunung Agung) na několik let, než rodina našetří dost peněz, nebo se může spojit několik kremací a rodiny si rozdělí náklady. Poté jsou kosti vyzvednuty a spáleny. Velká, honosná a nákladná kremace je vlastně reprezentací váženosti a postavení rodiny. Podle Bali Dharma teorie je zapotřebí vrátit tělesnou schránku člověka po smrti zpět pěti elementům; jsou to voda, vzduch, hmota, energie, záření. Tělo zesnulého (nebo jeho kosti) jsou uloženy do vysoké pagody, kterou nese na ramenou několik mužů. Cestou z obydlí na hřbitov, resp. místo, kde kremace probíhá, celý průvod běží oklikou a co nejsložitější cestou – to aby zmátli duši zemřelého a ta se pak nemohla vrátit a škodit pozůstalým. Na hřbitově se pak tělo přemístěné do sarkofágu, stejně jako pagoda (avšak odděleně) spálí. Kremace není smutná událost a je dokonce zapovězeno plakat, resp. slzy se nesmí dotknout země. Zemřelo pouze tělo, duše člověka bude v kontaktu s rodinou i nadále, a to během svátku galungan. Během pálení hraje gamelan angklung , lidé jedí a baví se. Po shoření se popel zemřelého odnese k moři, kde jej pak většinou nejstarší syn loďkou odveze dále od břehu a rozpráší do moře. K tomuto účelu se nejčastěji používá na jihu ostrova pláž Sanur, na severu Lovina.