Posted on

Jak si psát motivační deník

Také několik měsíců plánujete, že si začnete vést motivační deník? My ano a zatím jsme se k tomu nedostali. Proto jsme se rozhodli, že si sepíšeme seznam základních tipů, jak si takový motivační deník psát. A rádi se o ně s vámi podělíme.

Deník, který se vám bude líbit

Základním a nejdůležitějším bodem považujeme vzhled deníku. Vyberte si ten, který vás zaujme na první pohled, a budete mít z něho radost. Budete se vždy těšit, až ho vezmete do ruky a začnete do něho psát. Pokud se vám žádný v obchodě nezalíbí, kupte si jeden obyčejný a ozdobte si ho podle svých představ. Protože co je kouzelnějšího než to, že máte jeden svůj ručně zdobený deník?

Zapište si cíle

Co by nemělo ve vašem deníku chybět? Vaše cíle a sny, kterých chcete dosáhnout. Zapište si je hned na první stránku, kterou si ozdobíte a ke každému cíli či snu si připište, co pro to musíte udělat, aby se vám splnil.

Hledejte pozitiva

Každý večer si k deníku sedněte a zapište si alespoň jedno pozitivum, které se vám za den stalo. Je důležité hledat štěstí i v maličkostech. Jakmile najdete alespoň jedno, získáte další motivaci do dalšího dne. Protože přeci každý den nemůže být jen nejhorší, no ne?

Zdobte si ho

Máte strach, že vás brzy deník přestane bavit a přestanete si vše zapisovat? Zkuste si ho různě zdobit, abyste ho ráda otevírala. Pokud nemáte zrovna nic na práci, vezměte pastelky, samolepky a zdobte podle svých představ. My si každý měsíc nadepisujeme zdobeným písmem a kresbou. Skvělý nápad je také doplnit deník citáty, které máte rádi.

Plánujte

Plány, ty dokážou opravdu motivovat! Uspořádejte si v hlavě myšlenky a naplánujte si každý den co nejvíce dopodrobna, ať víte, co vás následující den čeká a kdy budete mít čas na plnění vašich snů a cílů.

Posted on

Jarní únava a jak na ni

Jarní únava a jak na ni

Hurá, jaro je tady! Všechno krásně kvete, sluníčko svítí a příjemně hřeje a lidé jsou šťastnější. Ten poslední bod jste u sebe ale zatím nevypozorovala? Cítíte, že jste stále unavená, bolí vás hlava a máte sníženou výkonnost. To jsou příznaky jarní únavy, ale vy nevíte, co s tím? Nebojte, rozhodně v tom nejste sama! Právě proto jsme si pro vás připravili pár tipů na jarní únavu. ☺

Choďte na čerstvý vzduch a užívejte si sluníčko

Zkuste si každý den uloupit malou chvilku na procházku v přírodě. Využijte krásného počasí, procházejte se a užívejte si chvilku pro sebe. Pokud vás nebaví procházka o samotě, můžete vzít s sebou třeba pejska nebo kamarádku. Nastavte tvář sluníčku a nechte se jím zahřívat. Uvidíte, že i tato malá aktivita vám v jarní únavě pomůže. 

Zařaďte do jídelníčku ovoce a zeleninu

Ano, my víme. Takový bod najdete snad v každých radách, které se týkají jarní únavy, ale má to něco do sebe, nemyslíte? Již od malička nám rodiče říkali, že bychom měli jíst co nejvíce ovoce a zeleniny, protože nám dodají potřebnou energii. Vyměňte tedy přeslazenou sušenku za jablko a k obědu si dopřejte jako přílohu zeleninu. Doporučit vám můžeme třeba ředkvičku, která obsahuje vitamin C, B a především dostatek vlákniny, která napomáhá trávení.

Dodržujte pitný režim

S pitným režimem je to jako s ovocem a zeleninou. Už jako dětem nám říkali, že musíme dodržovat dostatečný pitný režim. Denně byste měla vypít alespoň 2l čisté vody. Po několika dnech pravidelného pitného režimu vám poděkuje i pleť, která bude mnohem čistší. Pokud vám čistá voda nechutná, můžete přidat nakrájený citron a kousky máty. Tímto tělu dodáte i pár vitaminů. 

Občas si jděte zacvičit

Doporučuje se jakýkoliv pohyb, který je vám pohodlný. Pokud nemáte chuť být zalezlá v posilovně, jděte si zaběhat do přírody. Pokud nemáte chuť se přemáhat, zacvičte si jógu, kde si své tempo můžete určit sama a můžete si najít polohy, které vám jsou pohodlné a protáhnou vás. Dělejte cokoliv, co vás donutí k pohybu.

Naordinujte si domácí pohodu

Domácí pohodu by si měl naordinovat každý. Zapalte si vonné svíčky, připravte si něco dobrého k snědku, koukněte se s partnerem na film, nebo si jen vezměte knihu, začtěte se a relaxujte. 

Pravidelný spánek je také důležitý

Dospělý člověk by si měl dopřát alespoň 8 hodin kvalitního spánku.  Nezapomeňte tedy na pravidelný spánek, který je k jarnímu detoxu také důležitý.

Posted on

Jarní detox

Rádi byste si s příchozím jarem pročistili organismus? V dnešním článku jsme si pro vás připravili návod na jarní detox.

Několik zásad, které Vám s tím pomůžou:

Hlídejte si pitný režim

Správně byste měla denně vypít alespoň 2l čisté vody. Tímto pročistíte tělo nejenom zevnitř, ale také zvenku. Čistá voda má skvělý vliv na pleť, která se vám pravidelným pitím odvděčí a bude mnohem svěžejší a zářivější. Pravidelným přísunem tekutin také napomůžete trávení. Každé ráno byste měla vypít sklenici vody, aby se tělo nastartovalo na nový den. Poté už se jen snažte pravidelně pít tak, abyste do večera vypili alespoň 2l vody.  

Kouzelné smoothie

Určitě jste zaznamenali trend smoothie, který se u nás rozšířil. Do Smoothie můžete přidat několik druhů ovoce, ale i zeleniny. Kombinací existuje opravdu mnoho, určitě si najdete tu, která vám bude chutnat. Za nás můžeme doporučit banán, mrkev, hrst listů špenátů a šálek vody. Pro detox to pravé a navíc to chutná výborně!

Zkuste to bez kávy

Snažte se v období detoxu vyhnout kávě, která by v jídelníčku neměla být vůbec zařazena. Pokud ráno bez kávy nezvládnete, zkuste si najít oblibu alespoň v bylinných čajích, které vám potřebnou energii po ránu dodají. Doporučit můžeme například zelený sypaný čaj. Proč sypaný? Bývají mnohem kvalitnější a chutnější než ty, které jsou předpřipravené v pytlíčkách. 

Vyřaďte alkohol a cukr

Dále byste se měla vyhnout alkoholu a cukru, které tělu neprospívá. Věříme, že bez alkoholu vydržet dokážete, pokud ale máte strach ohledně cukru, zkuste si místo toho najít náhradu. Jakmile vás chytne mlsná, sáhněte po oříškách nebo müsli, které vašemu tělu dodají potřebnou energii a zaženou chuť na sladké. A v nejlepším případě můžete sáhnout po ovoci či zelenině.

Tyto potraviny zařaďte do jídelníčku

Nevíte si rady, jaké potraviny do jídelníčku nejlépe zařadit? Za nás můžeme doporučit například zelený salát, který povzbuzuje trávení a činnost jater. Dále zařaďte také citróny, zelí a brokolici, která obsahuje velké množství vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Také doporučujeme sezamová semínka a již zmiňovaný zelený čaj.

Zaměřte se na detox mysli

Zařaďme do jarního detoxu také detox mysli. K čemu je dobrý? Vyčistíte si hlavu, odpočinete si a budete mnohem klidnější a odpočatější. Máme dvě rady, které vám k detoxu mysli pomůžou.

Naučte se říkat ne

Mnoho lidí neumí říkat ne, a tak se nám všechny starosti a povinnosti hromadí. Nakonec to dopadne tak, že nevíme, jak z toho ven a jsme vyčerpaní a unavení. Víte, že něco nechcete, nebo se vám to nevejde do plánů? Jednoduše zkuste říci ne. Uvidíte, že po několika situacích už pro vás nebude těžké něco odmítnout. Pamatujte na to, že nejdůležitější jste vy, vaše tělo a vaše spokojenost. Nepřetěžujte své tělo dalšími úkoly.

Zastavte se a relaxujte

V dnešní uspěchané době neumíme odpočívat. Naplánujte si do diáře alespoň 20 minut, kdy si sednete, budete relaxovat a nic nedělat. Uvidíte, že takových 20 minut udělá opravdu mnoho a budete se cítit mnohem lépe.

Buďte offline

Každý z nás tráví na mobilu a počítači spoustu času. Taková činnost se stala běžnou součástí života, že si trávený čas na sociálních sítích ani neuvědomujeme. Zkuste alespoň jeden den v měsíci vypnout telefon a užít si chvíli, kdy jste offline. Zároveň tuto offline činnost využijte vždy, když budete praktikovat předchozí radu. Přece nechcete, aby vás při relaxaci někdo rušil.

Posted on

Karma

Co je Karma a jak funguje?

Mnoho lidí si plete karmu s osudem. Věci se mi dějí z venku, protože jsem byl k tomu předurčen, jsem oběť karmy. Karma je sice nevyhnutelná, je-li už proces spuštěn, avšak budoucí karma je ovlivnitelná právě v tomto momentě. V relativním světě, tom fyzickém, karma funguje, naše pravá a základní podstata ale karmě nepodléhá. Jinými slovy, kde je mysl a skrze ni svět (naše myšlenky), je karma. A kde končí mysl a s ní karma, začíná pravá podstata (duchovno chcete-li).

Karma je jednoduše řečeno zákon akce a reakce, zákon příčiny a následku. Kr – pak v Sánskrtu znamená konat, činit.

František Drtikol zachytil jednoduchou mechaniku karmy takhle:“Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.

Můžeme tedy říci, že karma, jako všechno v projeveném světě, je proces. Učení je proces, vztah je proces, nemoc je proces, kariéra je proces a potažmo celý lidský život je proces. Proces má začátek, průběh a konec (a-u-m). Pohybujeme-li se ve světě mysli, procesu se nevyhneme. Teprve až je proces ukončen, vpije se záležitost zpět do ničeho (Brahmán, Já, Bůh, Vesmír, Univerzální vědomí – si vyberte termín podle libosti) a my se posouváme k dalšímu (nejspíše návaznému, ale jinému) procesu. Nemůžeme tedy čekat, že proces nějakým způsobem “usekneme”, když se v nám něm nelíbí. Pouze změníme charakter procesu, nezastavíme jej však.

Zapamatujme si následující:

Karmický zákon je jistý asi tak jako zákon gravitační, výsledky jsou podobné příčině. Karma expanduje, to znamená, že na každý čin se nabaluje další a další, a vytváří se tím vzorce chování, samskara. Karmickému zákonu podléhá všechno naše konání, nic nezůstává bokem, jakmile je jednou čin vykonán, výsledek se projeví. Nic se neděje bez příčiny, když příčina nebyla vytvořená, výsledek se neprojeví.

Je to neúprosné, ale je to tak. Nic nezůstává bez povšimnutí. Všechno co uděláme, řekneme ba i na co jen pomyslíme bude mít nějaký následek. Z myšlenky vychází činy a myšlenka je tak “prvotní hřích”. Karma je často vysvětlována jako semínko, které když zasadíme do země, tak vyroste. Jak rychle a s jakou silou už je pak na nás.

Karma zahrnuje výsledky minulých činů, nynějších a budoucích. Podle toho rozlišujeme karmu (i když ona dělitelná ani tak není, jedno navazuje na druhé a prolíná se s ním).

1. SANCHITTA – úložiště všech karem

Toto jsou nashromážděné karmy, které čekají na příhodný okamžik, kdy vyvstanou, aby mohly být zpracovány. Je to jako skladiště nevyřešených karem, které čekají na vyřešení.

2. PARABDA – probíhající karma

Nynější činy (karmy). To, co děláme právě teď, v tomto životě. Už jste to vybrali ze skladiště, včetně vašich nevyřešených tužeb, ambicí, vztahových peripetiích, postojů a jiných záležitostí, a zkoušíme “je vyřešit”.

3. AGAMI – budoucí potenciál karmy

Jsou budoucí karmy, které ale máte teď ve svých rukou. Tím, že se snažíte vyřešit stávající, určujete nevyhnutelně, jaké budou karmy budoucí. Zjednodušeně řečeno, to co uděláte teď se projeví později.

Je to jako s šípem. Vyberete jeden z pouzdra, teď míříte a máte záměr, a pak někam ten šíp doletí (ne vždy tam, kde jsme zamýšleli). Střelcem jste ale jenom vy a zase vy. Nikdo jiný vám za vaši karmu nemůže, což občas shledáváme tím nejobtížnějším, s čím se musíme smířit. Vaše nynější situace je podle karmického zákona výsledkem vašich karem minulých, ať už v minulých životech (které si neuvědomujeme, chce to trénink a sebe-rozjímání, pak na to přijdete), anebo v tomto životě (příčinu těchto nejspíš najdeme, když se místo slepého lamentování zapátráme v paměti).

Z popisu vyplývá staré známé, že nejdůležitějším okamžikem v celém vašem životě je TEĎ A TADY. Je úplně fuk, co jste dělali včera či před měsícem (vzpomenete si vůbec, já ani nevím, co jsem měla včera k obědu), a nemusím vůbec připomínat, že zítra být už vůbec nemusí. Hlavní je teď. Nečekejte na žádný jiný podnět k chování (až děti vyrostou, až budu trošku více času, až se ho/jí zbavím, až mi přidají v práci, až mě přestane bolet kotník – poznáváte se?), konejte teď a tady, takhle si totiž vytváříte zítřek a zaděláváte na další budoucí karmy.

Jako jogíni se snažíme o to, aby naše akce a činy byly nesobecké, tohle vede k budoucím “dobrým” karmách a posléze osvobození se od karem. Jogíni chtějí žít osvobozeně, v míru, s klidnou myslí, odpoutáni od světských pomíjivých radostí a starostí. Výsledkem jógy má být schopnost udržet se v takovém stavu, ať se “venku” děje cokoliv. Snahou o to, aby naše činy byly bezchybné to ulehčujeme sami sobě.

Toto je základem tzv. KARMA JÓGY. Cílem karma jógy je nesobecká a nezištná práce pro ostatní. Karma jogíni chtějí očistit svou karmu tím, že pochopili, že sloužit Bohu znamená sloužit všem ostatním kolem sebe. Vzdát se plodů svých činů (k tomuto nabádá Kršna Ardžunu v Bhagavad Gitě). To je účelem jejich bytí. Nemusíte docílit dokonalosti karma jógy jako Matka Tereza, ale ve svém zájmu si občas karma jógu střihněte. Pomůže vám to zbavit se egocentrismu a prospěchářství. Nemusíte hned všem babičkám nosit nákup, ale využijte k tomu svou jogínskou praxi, a každé úsilí, pot a snahu ve cvičení asán věnujte někomu jinému než jste vy samotní.

Špatná karma, co to je?

Ráda bych připomenula, že karmy, jak jednou vysvětloval na své báječné přednášce David Life, nejsou ani dobré, ani špatné. Karma …”is just karma”. Karma je jen karma. Jestli je dobrá nebo špatná záleží na úhlu pohledu toho, kdo ji zkoumá. Proto zkoumejte všechny zážitky a životní situace, prožívejte je (nikdo neříká, že se nemáte cítit smutní, když vám umře pes a šťastní, když vás povýší), ale zkoumejte se s “equanimity of mind”, čili s vyrovnanou duší, jako pozorovatel sám sebe. Tam se totiž skrývá pravá blaženost, ta která nezávisí na vnějších podmínkách.

Nedívejte se na ostatní: “jéé, to je chudák”, kdybych já byl tak jako on, udělal bych…”, anebo “tomu se to kecá, kdybych já měl tak bohaté rodiče jako on”. Nuže, nemáte a nejste. Nevíte nic o jejich karmách, jediné, koho opravdu máte znát a o co se starat, je karma osobní. Akceptujte to, že lidé se chovají v rámci svých možností nejlépe jak umí. Akceptujte lidi a situace takové jaké jsou, i s jejich momentálními limity. Kolikrát vy jste se zachovali, že byste si za něco nejraději nafackovali. Ale budiž, stalo se a v dané chvíli jste to udělali, jak nejlépe jste svedli. TEĎ už jste někde jinde, tak si odpusttě a začnětě karmu pročišťovat.

KARMA NA ÚROVNI PSYCHOLOGICKO-DUCHOVNÍ

Přicházíme-li do styku s karmou, mnohokrát pomáhá rozpoznání původu karmy k tomu, abychom porozuměli její příčině. Porozumíme-li příčině, máme možnost karmu měnit. Působit na nás budou 3 příčinné zdroje.

1. Karma osobní – to je taková karma, kterou si s sebou nesete jak z tohoto tak z minulých životů (a tímto i budoucích, neboť probíhá teď). Např. opsali-li jste písemku od spolužáka v 2.A, nejspíš od vás taky někdo něco okopíruje v budoucnu. Karma ale nemusí být jen tak lehounká, může být i těžšího kalibru, třeba že si s sebou nesete už pěknou řádku životů pocit nedocenění, protože jste se rozdávali na všechny strany, upřednostňovali jste potřeby dětí, manželů/lek na úkor sebe, potlačovali jste své “volání” a seberůst no a teď máte rakovinu prsu, za kterou přece vůbec nemůžete. Každá bolest je tak upozorněním  a voláním po pozornosti někam, kde odvracíte hlavu a nechce se vám tam.

2. Karma rodinná – k tomu snad není, co dodat, nese se napříč generacemi. Ráda říkám, že energie má “úchylku” se ráda shlukovat a vázat na jinou, takže bohužel či bohudík i vaše karma je ovlivněná rodinnou predispozicí. Jasně to vidíme třeba u agrese, kdy dítě-oběť agrese rodiče tuhle agresi a bolest přenáší dále, ale když se zastavíte, ucítíte karmu i v jemnějších rovinách, např. jaký úděl mají ženy či tradiční role mužů v rodině nesoucích podobné znaky atd.

3. Karma kolektivní – Jung tomu říkal kolektivní vědomí a pan Weiss, u kterého jsem dělala školení “regresní terapie” to vyjádřil následujícím: dokud neodmaturujeme ze školy tohoto světa úplně všichni, budeme se sem pořád v různých formách vracet. Je to karma, která je nám všem společná. Všichni chceme lásku a štěstí, ne všichni jsme ale ochotni vzdát se vlastní individuality a jít pátrat po tom, co je nám všem společné, co tvoří podstatu a dává smysl života nám všem. Já-jsem je univerzální, já-jsem-xxx je individuální a pozor si musíme dát na zaměňování relativního za absolutní.

Na závěr, pokud jste se pročetli až tady,  bych vás ještě ráda oblažila poznaným moudrem, že jste mnohem více než si myslíte a tam, kde není mysli, není karmy a právě tady je úkolem se napojit. K tomu je ale třeba být velmi, velmi potichu, tzn. uklidnit mysl aby zela prázdnotou (jak to udělat? uaaa:-), a k tomu je potřeba se v karmě pořád nepiplat. Potřebujete-li se pro klid mysli v ní pošťourat a pořešit si “svoje karmické záležitosti”, řešte. Pak už ale zkuste neřešit vůbec nic a jen poslouchejte. Vesmír a s ním Já-jsem bude mluvit k vám.

Tady malý příběh z knihy JIVAMUKTI YOGA, který ilustruje jógínský přístup mysli:

Za devatero horami, devatero řekami žil farmář. Ten žil na farmě se svou ženou, synem a koníkem. Rodina plánovala, jak koně vycvičí a na výroční slavnosti vesnice koně přihlásí do soutěžního klání a vyhrají nějakou cenu, což by chudým farmářům vylepšilo rozpočet. Noc před plánovanou akcí však přišla velká bouřka, a když se ráno farmář se ženou probudili, našli pobořené ploty a koník byl pryč. Farmářova žena byla zlostí bez sebe. Ostatní vesničané je přišli litovat: “Takové neštěstí se vám přihodilo”. A farmář říká:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Týden se s týdnem sešel, a farmář se ženou snídali u kuchyňského stolu.Najednou slyšeli zvuk, zvedli oči a co neuviděli. Kůň se vrátil domů a přivedl si s sebou pět divokých koňů a jednu klisničku. Farmářova žena byla štěstím bez sebe: “To je ale štěstí najednou, jak se to tak vyvrbilo.” Teď je můžeme trénovat všechny a vyděláme ještě více. A farmář říká:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Dalších pár týdnů měl jejich syn napilno s výcvikem nových koníků. Jenže jeden kůň jej shodil a syn si zlomil nohu, žebra a paži. “To je ale neštěstí, ty koně nám byl čert dlužen”, lamentovala farmářka. No a farmář na to své staré známé:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Další měsíc probíhal nábor do armády. Vojáci přišli i na farmu a chtěli syna odvést na vojnu, poněvadž byl mladý. Jenže syn byl polámaný z pádu z koně, tak jej nakonec nechali být. Farmářka si lebedila:”Takový sled událostí, kdo by to byl řekl. To je ale štěstí v neštěstí. A farmář na to:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Uplynulo pár měsíců, synova zranění se krásně hojila. Jeden den se u farmáře zastavil královský poslíček, a když viděl, že se syn rychle vrací do formy, poreferoval králi a ten ho dal předvolat do paláce. Nakázal, že syn je již v dobrém stavu a musí pro něj tudíž přijít pracovat, a to sloužit jako zahradník. Farmářka lamentovala:”Jediného syna máme, jak teď bez něj budeme obstarávat farmu? Jaké to neštěstí se nám přihodilo. A farmář si zase zamumlal:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Jednoho dne v královských zahradách syn-zahradník zaléval květiny, když tu z okna vyhlédla princezna. Zamilovala se do zahradníka, poprosila tatínka, aby si jej mohla vzít za muže. Král svolil. Další den už vyslali na farmu poslíčka, že chtějí syna oženit s princeznout. Dovedete si představit, jak reagovala farmářka?”To je neuvěřitelné, jaké to štěstí.” A farmář jako obvykle…..

Farmář v tomto příběhu je jogín a porozuměl zákonům karmy. Došlo mu, že nejlepším receptem je zůstat nezaujatý a být vděčen za vše, co se stane. Život je už takový, jednou nahoře a jednou dole. Změna je jediná věc, kterou si můžeme být opravdu jistí.

Vašim úkolem v jógínské praxi je najít to místo, ze kterého můžete nerušeně operovat a jen být. Vždycky, když nebudete vědět, co je správné a co ne, zeptejte se sami sebe: Je to to, co mě posune blíže k Bohu? Pak budete vědět. A snažte se zacházet se svým tělem, se svou myslí, myšlenkami a činy nesobecky, s láskou k jiným, s čistotou a vědomím, že to všechno utváří váš svět. Vy jste okolí a okolí jste vy, ostatní jen nastavují zrcadlo vám samotným. A já vám přeji, ať zůstává nezkalené.

Posted on

Ostrov bohů: Bali

Bali, přezdívané také jako „ostrov bohů a démonů“, je nejzápadnějším ostrovem indonéského souostroví Malé Sundy. Je nejnavštěvovanějším ostrovem Indonésie. Za to vděčí nejen tropickému klimatu, krásné přírodě, vynikajícím podmínkám pro potápění, mírumilovnému náboženství, unikátní kultuře, stále milým a usměvavým lidem, ale hlavně jedinečné a neopakovatelné atmosféře, kterou nenajdete nikde jinde na světě.

Malý ostrůvek Bali leží mezi Jávou (na západě) a Lombokem (na východě). Na severu je Bali omýváno Balijským mořem, na jihu Indickým oceánem. Ačkoli je ostrov široký jenom něco málo přes 150 kilometrů a od severu k jihu má zhruba 110 kilometrů, žijí na něm asi 4 miliony lidí. Hlavním městem je Denpasar v jižní části ostrova, kde jsou všechny důležité úřady a také jediné letiště na ostrově. Stejně jako v celé Indonésii je zde úředním jazykem indonéština a angličtina, mluví se zde však převážně balijsky a řadou místních dialektů.

Bali je v rámci muslimské Indonésie ojedinělé tím, že se zde více než 90% obyvatel hlásí k tzv. balijskému hinduismu. Je směsí hinduismu a tradiční místní víry, a dává ostrovu unikátní ráz. Víře se zde podřizuje vše a po většinu roku se také slaví nejrůznější svátky, ceremonie a náboženské festivaly. Pokud zde strávíte dva týdny dovolené, je téměř nemožné, abyste některou z ceremonií nezažili. Víra provází místní obyvatele i turisty každý den. Už ráno pokládají ženy v krásných barevných tradičních oděvech v okolí obydlí a na svatá místa obětinky k usmíření bohů. Obětinky jsou tvořeny košíčkem z palmového listí, který je vystlán barevnými květy. Je v něm i pár zrnek rýže a vonná tyčinka, která má bohy oblažit vůní. Modlitba i kladení obětinek se několikrát denně opakuje, takže je celý ostrov neustále v záplavě květin a opojná vůně tyčinek je všudypřítomná. Důležité motlitby a ceremonie probíhají v chrámech. Ty jsou na Bali všude. Najdeme zde obrovské chrámové komplexy s typickou zdobnou architekturou (největší je Besakih, tzv. Matka chrámů na úpatí svaté hory Agung), i minuaturní rodinné chrámky u obydlí místních obyvatel.

Ostrov leží 8° pod rovníkem, klima je tropické s typickým střídáním období sucha (duben až říjen) a dešťů (listopad až březen). Teploty se během roku mění jen velmi málo, průměrná teplota vzduchu je 28°C, vody o stupeň méně. Ani v období dešťů se však nemusíte obávat týdny trvajících lijáků a trvale zatažené oblohy, toto období se zde projevuje vysokou vlhkostí vzduchu a několika přeháňkami denně, nejvíce srážek zde spadne v prosinci a lednu.

Kultura je zde velice silně spjata s vírou. Tradiční balijské tance oslavují právě víru, přírodu, či vypráví příběh z mytologie. Balijci jsou velice nadanými umělci, proslulé jsou jejich malby, řezbářství, kovotepectví, sochařství, a také ručně tkané textilie. Balijci jsou také vynikajícími hudebníky, určitě stojí za to si poslechnout tradiční hudební orchestr složený z bicích nástrojů, tzv. gamelan, který doprovází veškeré náboženské události i balijské tance. Dalším silně zakořeněným zvykem jsou kohoutí zápasy, během kterých jsou někteří sázkaři schopní prohrát i střechu nad hlavou.

V balijské kuchyni se mísí vlivy hinduistické a muslimské kultury. Základem všech pokrmů, je rýže, zelenina, vejce a široká škála koření. Žádný balijec si jídlo nedokáže představit bez pořádné porce sambalu (místní obdoba chilli pasty). Maso je velmi drahé, proto se ho k jídlu servíruje jen malé množství, převážně se používá maso drůbeží, dále ryby a plody moře, maso vepřové je vzácnější a se skopovým se, vzhledem k náboženství, setkáme jen vyjímečně. Všechny suroviny jsou vždy dokonale čerstvé.

Tradičním pokrmem je „Nasi Goreng“, čili smažená rýže. Dala by se přirovnat snad k určité formě českého rizota a existuje v nekonečné škále variant – zeleninové, s kuřecím masem, s mořskými plody, s vejcem, atd. Obdobou tohoto pokrmu je „Mie Goreng“, kde je rýže nahrazena nudlemi. „Nasi Campur“ je rýže s bohatou oblohou zeleniny, kousků masa, ryby, oříšků, vajec a samozřejmě sambalu.

Posted on

Bali a hinduismus

Jestliže je Bali něčím ojedinělé, pak je to dozajista jeho náboženství. Stačí si jen uvědomit, že jde o převážně hinduistický ostrov obklopený muslimskou komunitou. O tomto bezpochyby unikátu jsem se již zmiňovala. Oficiální název balijského hinduismu je Agama Hindu nebo Hindu Dharma. Agama znamená náboženství, slova dharma se nedá jednoduše přeložit jedním slovem nebo větou.

Tato přetrvávající náboženská zapouzdřenost může vyvěrat z relativní izolace Bali například oproti sousední Jávě, kde vnější tlak byl nemilosrdný a utvořilo se zde několik směrů víry, které vedou k pocitu náboženské rozmanitosti, ale i zmatenosti, která ale není případem Bali. Přes tuto zdánlivou neorganizovanost náboženství rozeznává tři základní náboženské komplexy, které se na Bali objevují a těmi jsou chrámový systém, posvěcení sociální nerovnosti v podobě kast a také kult smrti a čarodějů.

Hinduismus nahlíží na svět jako na uspořádaný celek, kde každý člověk, každé zvíře a každá věc je jeho součástí a zároveň jsou ve vzájemné interakci a nic z toho, co se stane, není nahodilé. Tento řád obsahuje síly, které mají moc ničit a zároveň tvořit. Je potřeba, aby obě tyto síly byly v rovnováze.

Celý systém hinduismu je založen na protikladech: dobro je personifikováno bohy a zlo démony, kteří sídlí v podzemí. Hinduismus rozeznává triádu nejdůležitějších Bohů – Brahmu, Višnu a Šivu. Brahmovi náleží úloha stvořitele univerza. Je představovaný červenou barvou. Višnu byl pasovaný do role ochránce a na rozdíl od Brahmy je lidem přístupný a bývá jejich pomocníkem. Bývá spojován s černou barvou. Jeho reinkarnace v Krišnu nebo Rámu jsou pro hinduisty nesmírně důležité a oblíbené, reinkarnace v Buddhu pak integruje buddhistické prvky do hinduistického náboženství.

Za jeden z nejstarších prvků v hinduismu můžeme označit uctívání boha Šivy, kterému v triádě patří role ničitele a bývá spojován s falickým kultem – plodivou silou. Jeho barva je bílá. Šiva není pouze ničitel, ale zároveň tvůrce a tanec ho doprovází k neustálé přeměně světa. Hinduista se nemůže na svět dívat zpohledu svého vlastního zájmu, protože tím by ohrozil svou vlastní karmu, ale pohlíží na svět z principu užitečnosti, aby žil v souladu se svými bližními a pomáhal jim. Aby jeho život byl šťastný a naplněný, musí být jeho karma spojena s jeho vlastní dharmou a být s ní v rovnováze. Pokud toto nenastane, přispívá k všeobecnému nepořádku a chaosu.

Během mého pobytu jsem zjistila, že Balijci o svou karmu skutečně dbají a přisuzují ji velkou váhu. Na Bali je velmi nízké procento krádeží, nejenom z důvodu přísného trestu, ale právě díky přístupu Balijců. Oni sami věří, že pokud udělají něco špatného, obrátí se to proti nim a jejich karma bude potrestána. Tento druh duševního trestu je pro ně závažnější než tresty dle právního systému. Proto si chtějí zachovat svou karmu čistou. Lidé ale samozřejmě mohou vést i život s aktivitami, které vedou k dezorganizaci a věří, že za špatné skutky bude jejich karma potrestána při reinkarnaci.

Pět stěžejních principů hinduistické filozofie: „Brahma (jediný Bůh – stvořitel), átmán (nezničitelný duch), samsara (forma reinkarnace), karma-pala (akce, která hodnotí karmu člověka odměnou, nebo trestem), moksa (sjednocení s Bohem po vymizení žádostivosti)“. Výše zmíněná ustanovená hinduistická rada Parisada Hindu Dharma Indonesia má pravomoc zasahovat do nastavování procesů hinduismu na Bali včetně ustanovování svátků a je tedy silním hybatelem v hinduistickém náboženství na Bali.

Balijci si uvědomují své unikátní náboženské postavení a uchovávají si hinduismus i přes to, že jsou obklopeny muslimskými zeměmi.

Posted on

Náboženství v Indonésii

Mezi původní náboženství v Indonésii patří dynamismus, totemismus a animismus.

Místní věřili, že každá věc i živý tvor má vnitřní sílu, která se nazývá mana. Každý jedinec má hladinu a intenzitu této síly odlišnou. Mana se v určitých částech těla koncentruje a pokud její úroveň přesáhne meze rovnováhy, můţe být i nebezpečná. Tato síla je schopna přecházet i z jednoho objektu na druhý, což může vést ke snaze ji získávat (základ rituálního kanibalismu – Kalimantan, Sulawesi…). Každý jedinec by měl mít tuto magickou sílu v rovnováze. Nevhodné narušení této rovnováhy vede např. k neblahým zdravotním následkům, nebo k jinému neštěstí.

Harmonické rozložení síly mana se vztahuje nejen na jedince, ale i na celé společenství, a prosperita každé komunity je založena právě na této rovnováze. Pokud došlo k narušení, hledal se vždy způsob, jak tomu předcházet. Prvním krokem bylo pojídání masa ze silného zvířete či statečného nepřítele, používání ochranných amuletů, které tvořily tygří drápy/zuby. Postupem času se vyvinul systém předpisů, zvyků a tabu, který navracel nejen sílu mana do rovnováhy, ale sloužil i jako obrana proti zlým duchům a čarodějnicím.

Dalším aspektem náboženských představ této primitivní společnosti byla víra v existenci osobní individuální duše, která člověka provází celý život. Po smrti opouští tělesnou schránku a zůstává v blízkosti zesnulého, a nebo přesídlí do posmrtných sídlišť na vrcholcích hor. Věřilo se na svět, v němž žijí jak živí tvorové, tak i neviditelné duše předků a duchové – dobří a zejména zlí. Zlé duchy bylo vždy užitečné si jakýmkoliv způsobem naklánět a mezi první obětiny patřily menší dary skládající se z květů, jídla a kouře z pryskyřice. Tento zvyk přetrval a je každodenní praxí dodnes.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že kult předků hraje velmi důležitou roli i v současné době a je jednou z nejdůležitějších složek hindu bali. Je to jakási občanská povinnost řazená na první místo. A proč? Věří se, že duše zemřelého stále pečuje o blaho komunity a tedy pokud někdo zanedbá své povinnosti vůči ní, je podle toho také potrestán.

Některým duším zůstává jejich magická síla mana i po smrti, což vede ke snaze navázat kontakt se světem živých. Jediným, kdo mohl aktivně vstupovat do komunikace s dušemi zemřelých, byl šaman. Využíval k tomu rituální loutky, nebo sebe sama.

Pokud poskytoval svou tělesnou schránku, musel nejprve vypudit vlastní duši, a to za pomoci kadidel a pravidelných rytmických pohybů, kterými se uváděl do tranzu. Tento způsob je dodnes praktikován nejen na Bali, ale i na Kalimantanu či Sulawesi.

Z vyprávění místních obyvatel plyne, že úlohou šamana bylo i rozhodovat o věcech týkajících se celé komunity. Věřilo se, že jeho rozhodnutí jsou podložena moudrostí zemřelých předků. Při promlouvání s nebožtíky používal masky, které zpodobňovaly předka či totemové zvíře. Zde je snad možno hledat i vznik topengu – tance v maskách. Tato domněnka není zcela prokázaná, nicméně se logicky nabízí. Zvíře napomáhalo dosažení magického účinku. Masky měly nejčastěji podobu ptáka – zoborožce, kterého po příchodu hinduismu vystřídal mýtický pták garuda, jenž sloužil Višnuovi jako dopravní prostředek. Dále se objevovaly ještěrky (symbol plodnosti), ryby, želvy a slunce s měsícem. Když postupem času došlo k domestikaci dobytka a usedlejšímu stylu žití, stali se významným magickým zvířetem buvoli, kteří jsou dodnes považováni za posvátné obětní zvíře. Z rozhovoru s přáteli, kteří cestovali po ostrově Sulawesi jsem se dozvěděla, že tradice obětování buvolů je živá i v současné době. Při pohřbech se obětuje i několik desítek buvolů najednou. Člověk, který pohřeb zařizuje, se tak mnohdy zadluží až do konce svého života.

Dodnes je jen z tohoto stručného výčtu patrné, že si prvotní primitivní náboženské představy udržely svou pozici a nevymizely z povědomí Indonésanů přes kulturní vlivy z Indie, z islámského světa a Evropy. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ještě dnes se setkáme s muslimem, hinduistou i buddhistou, kteří budou věřit na tabu místa v lesích, na duchy, na to, že nesmíš porazit strom benjamin, protože by to mohlo poškodit komunitu atd.

Indie se podstatně podílela na dalším kulturním, ale hlavně náboženském vývoji Indonésie. Do Nusantary začaly během 1. století n. l. proudit prvky hinduismu a později buddhismu. V té době měla podoba hinduismu již velmi silné kořeny. Nejstarší texty vztahující se k tomuto náboženskému směru, se nazývají védy. Védy jsou souborem obětních hymnů, rituálů a melodií.

Na védy dále navázaly Bráhmany – výkladová díla, která sloužila bráhmánům při provádění obřadu. Ti měli výhradní postavení ve společnosti a vždy byli důležitější než král. A tak se začíná utvářet nový náboženský směr nazývaný bráhmanismus. Bráhmanismus zavedl kastovní systém. Obyvatelé byli rozděleni do 4 základních uzavřených skupin, které měly své vlastní zvyky, zákony, práva a povinnosti:

  •   bráhmáni
  •   kšatrijové – králové, šlechta a ti, kteří měli politickou, či vojenskou moc
  •   vaišjové – zemědělci, obchodníci a řemeslníci
  •   šúdrové – zřejmě původní obyvatelstvo – povinnost slžuţit prvním třem kastám
  •   a kasta nedotknutelných, kteří byli a jsou řazeni mimo systém – páriovéHinduismus je definován jako komplex náboţensko – sociálních institucí, který má pevný společenský řád. Nemá žádného zakladatele, ani kodex a dává volnost filozofickým spekulacím. Přírodní boţstva se vytrácejí a vzniká trojice bohů – Brahma (Stvořitel), Višnu (Obnovitel), Šiva (Ničitel).Když hinduismus zasáhl Nusantaru, byl omezen jen na vyšší vrstvu obyvatelstva, tedy na královské dvory a měšťanstvo. Venkované Jávy a Bali byli touto vlnou do značné míry také zasaženi, ale ponechali si základ lidové víry v nadpřirozené síly, působení duchů zemřelých předků, a na ten teprve aplikovali myšlenky hinduismu. Tím dali vznikout nové víře, kterou nazýváme hindu java a hindu bali.

Tato víra měla stejný základ jako v Indii – uctívání svaté trojice Trimútri, kdy byl nejvíce uctívaný bůh Šiva a Brahma převzal funkci boha ohně (uctíván v kráterech sopek, např. Tengger, Bromo), jinak vycházela ze starého kultu uctívání přírodních sil. S hlavní trojicí bohů jsou uctívány i jejich manželky Durgá a Šrí ( bohyně rýže – dodnes respektována i muslimským obyvatelstvem), dále Ganeša, a nakonec se dostalo úcty i Nandimu (býk, na němţ jezdil Šiva) a Garudovi (pták, na němž létal Višnua).

V neposlední řadě je třeba zmínit i značný vliv buddhismu, který se dostal do Indonésie kolem roku 420. Nejprve zasáhl oblast sumateránského království Sriwijaya, kde vzniklo buddhistické centrum učení (7. století – v hlavním městě). Zmiňují se o něm čínští učenci, kteří zde pobyli nějaký čas, při své cestě do Indie. Buddhismus se dále rozšířil i na Jávu, odkud máme doklady až ze století osmého. Postupem času však dochází k synkretismu hinduistických a buddhistických svatých, což můžeme pozorovat například na místě odpočinku krále Kertanagary (1270 – 1292) v Singashari, jež je zasvěceno nejen Šivovi, ale i Buddhovi.

Situace na Bali

Stručný popis náboženské situace v Indonésii nám ukazuje, že hindu Bali je založeno hlavně na kultu uctívání předků, prvcích animismu a totemismu (celkově na primitivních přírodních náboženstvích), dále na indickém hinduismu a buddhismu.

Avšak mezi další složky ovlivňující život Balijců patří i sekala a niskala. Sekala označuje svět hmatatelný a lidskému oku viditelný. Označuje to, co cítíme, slyšíme a čeho se můţeme dotknout. Oproti tomu niskala označuje svět, který nevidíme, ale jsme schopni ho nějakým způsobem vnímat. Niskala hraje důležitější roli v balijské kultuře než v našem světě. Je všude okolo nás a je to velmi osobní záleţitost, která je těţko popsatelná slovy. Pro místní je spojení sekala a niskala naprosto přirozenou součástí jejich života a není pro ně nijak složité se mezi těmito sférami pohybovat. Stejně přirozeně berou věci, které mnohým z nás připadají směšné. Příkladem je troubení před přejezdem řeky, aby na sebe lidé upozornili a zároveň se dovolili říčních duchů o přejetí mostu.

 

Ale nejen tyto dvě sloţky hrají velkou roli v ţivotě Balijců. Jak uţ bylo na počátku zmíněno, i uctívání předků tvoří velmi významný aspekt. Kdyţ někdo zemře, je zpopelněn a očištěn během tradičních rituálních obřadů. Po smrti je uctíván. Pokud se stane, ţe rodina nadále neuctívá zesnulého, můţe dojít i k tomu, ţe jeho duch snese na celou rodinu neštěstí. V opačném případě je svým pozůstalým trvalou oporou.

Posted on

Bali: svátky

Na ostrově Bali, stejně jako po celé Indonésii, se slaví svátky všech státem uznaných náboženství, tedy svátky muslimské, katolické, protestantské, buddhistické a hinduistické. Jak vidno, o svátky a volna zde opravdu není nouze. Pro turisty jsou ovšem lákadlem především svátky hinduistické, spojené s pro Evropany exotickými a podivuhodnými oslavami a ceremoniemi.

Před samotným výkladem balijských svátků, je třeba se zastavit u problematiky balijských kalendářů. Na ostrově jsou totiž používány současně tři kalendáře. Západní, saka a wuku. Kalendář saka má 354 nebo 355 dní a jeho letopočet je oproti západnímu o 80 let opožděn. Kalendář wuku je velmi komplikovaný. Je založen na lunárních cyklech a má 210 dní. Je rozdělen do týdnů, které jsou nestejně dlouhé a mají několik různých názvů, stejně jako dny. Orientovat se v tomto kalendáři je pro laika skoro nemožné. V podstatě jediný, kdo s ním umí pracovat, je nejvyšší kněz pedanda. Je to on, kdo určuje, kdy je vhodný čas na podání velké obětiny např. v podobě obětování dobytka. Určuje, kdy je nejpříhodnější čas začít se stavbou domu, čas na svatbu a podobně. Většina svátků se řídí právě dle tohoto kalendáře. Chce-li si tedy turista naplánovat svou cestu na Bali tak, aby zažil nějaký svátek, je odkázán více méně na štěstí. Vzhledem ale k tomu, že v každé vesnici jsou minimálně tři chrámy a odhadem je na Bali celkem na 10 00037 chrámů, je zde velká pravděpodobnost, že během pobytu na nějaký svátek či obřad narazí.

Odalan je třídenní rituální očištění chrámu. Ceremonie má zajistit opětovné nabytí rovnováhy a odehnat a vystrnadit vše zlé. Obřad se odehrává po jednom roce dle kalendáře wuku, tedy jednou za 210 dní. V chrámu se sejde celý banjar, hraje gamelan a tančí se. Tanečnice upadávají do transu, aby bohové mohli lidem sdělit svou zprávu. Večer se hraje stínové divadlo wayang kulit.

Nyepi, neboli Nový rok, se slaví podle kalendáře saka na konci března nebo začátku dubna. Je to svátek očištění celého ostrova od zlých duchů, tedy něco jako odalan, ale celoostrovní. Již několik dní předem se veškeré posvátné předměty (masky, sochy atd.) rituálně očišťují. Večer před Nyepi vyjde celý ostrov do ulic a všichni se činí udělat pomocí gamelanů, rachejtlí, dělobuchů a třískání do všeho možného co největší rámus. Tím chtějí vypudit zlé duchy a démony z ostrova. Den na to, na Nový rok, jsou potom všichni Balijci zavření doma a snaží se být úplně potichu – to aby si zlí duchové mysleli, že na ostrově nikdo není a odešli.

Galungan je jedním z nejdůležitějších svátků pro Balijce. Slaví se dle kalendáře wuku a oslavy trvají 10 dní. Důvodem těchto oslav je představa, že během těchto deseti dní předkové a bohové sestupují na zem, aby navštívili své blízké. První den svátků je věnován velkým přípravám v podobě úklidu chrámů, výroby a umístění dekorací a velkých obětin. Oslavy a ceremonie jsou připravené především pro pobavení bohů, nikoliv pro pobavení lidí. Poslední den oslav se jmenuje Kuningan a je nejvýznamnější. V tento den se rodiny sejdou a společně se modlí a obětují ženami připravené obětiny.

Poslední den roku wuku je věnován oslavám bohyně Saraswati, bohyně moudrosti, hudby a umění. Bývá zobrazována s čtyřma rukama, hrající na sitár.

Kremace ( pengaben) a její příprava je pro Balijce natolik důležitou událostí, že její věnován celá skupina rituálů, pitra yadnya. Je to záležitost velmi nákladná, neboť pro správný průběh rituálu je zapotřebí porazit několik kusů dobytka, objednat gamelan a tanečníky, navařit jídlo apod. Tělo může být i pohřbeno do posvátné půdy (na úpatí hory Gunung Agung) na několik let, než rodina našetří dost peněz, nebo se může spojit několik kremací a rodiny si rozdělí náklady. Poté jsou kosti vyzvednuty a spáleny. Velká, honosná a nákladná kremace je vlastně reprezentací váženosti a postavení rodiny. Podle Bali Dharma teorie je zapotřebí vrátit tělesnou schránku člověka po smrti zpět pěti elementům; jsou to voda, vzduch, hmota, energie, záření. Tělo zesnulého (nebo jeho kosti) jsou uloženy do vysoké pagody, kterou nese na ramenou několik mužů. Cestou z obydlí na hřbitov, resp. místo, kde kremace probíhá, celý průvod běží oklikou a co nejsložitější cestou – to aby zmátli duši zemřelého a ta se pak nemohla vrátit a škodit pozůstalým. Na hřbitově se pak tělo přemístěné do sarkofágu, stejně jako pagoda (avšak odděleně) spálí. Kremace není smutná událost a je dokonce zapovězeno plakat, resp. slzy se nesmí dotknout země. Zemřelo pouze tělo, duše člověka bude v kontaktu s rodinou i nadále, a to během svátku galungan. Během pálení hraje gamelan angklung , lidé jedí a baví se. Po shoření se popel zemřelého odnese k moři, kde jej pak většinou nejstarší syn loďkou odveze dále od břehu a rozpráší do moře. K tomuto účelu se nejčastěji používá na jihu ostrova pláž Sanur, na severu Lovina.

Posted on

Bali: ostrov desetitisíců chrámů

Orientace na Bali je dána postavením sopky Gunung Agung, tyčící se do výšky 3 142 metrů uprostřed ostrova. Místní věří, že právě na této sopce sídlí bohové, zatímco démoni se ukrývají v moři. Pro orientaci namísto světových stran používají označení kaja – k sopce a kelod – od sopky, tedy směrem k moři. Kaja tedy znamená na jihu ostrova na sever a na severu ostrova na jih.

Podle přímky kaja – kelod jsou vystavěny všechny chrámy a jejich vnitřní uspořádání a rovněž při výstavbě vesnic a rodinných domů se tato přímka respektuje. Směrem kaja jsou situovány stavby a předměty posvátného charakteru, směrem kelod ty nečisté. Směr na západ je označen jako kauh (tam, kde slunce zapadá) a směr na východ jako kangin (tam, kde slunce vychází). Dle toho jsou pak odvozená označení kaja kauh pro severozápad, kaja kangin pro severovýchod, kelod kangin pro jihovýchod a konečně kelod kauh pro jihozápad. Kromě praktického využití má tato orientace svou symbolickou rovinu. V každém z těchto směrů dlí jedna z manifestací nejvyššího boha, jenž sám sídlí uprostřed. Směry (a jim odpovídající bohové) jsou rovněž spojeny s určitými posvátnými slabikami, barvami a atributy.

Bali bývá nazýváno ostrovem tisíce chrámů. Není to pravda. Ve skutečnosti je zde více než desetitisíce chrámů, tzv. pura. Nejde ale o chrám v západním slova smyslu. Je to spíše pozemek, na němž je podle přísných pravidel na třech soustředných dvorech umístěno několik pagod a pavilónů. V souvislosti s chrámem a jeho výstavbou je třeba pochopit orientační systém Balijců. Každý chrám se skládá ze tří soustředných dvorů – vnější, prostřední a vnitřní. Takto řazené směřují k sopce, tedy směrem kaja – čím více kaja, tím posvátnější dvůr je. Vnější dvůr, jaba sisi, je světský. Je zde umístěna věž s dřevěným zvonem, tzv. kulkul, kterým se svolávají členové banjaru na schůzi, k ceremonii nebo se používá jako alarm v případě nouze. Na tomto místě se připravuje jídlo, scházejí se lidé, odehrávají se zde kohoutí zápasy a můžou se zde provozovat světské tance. Střední dvůr, jaba tengah, je jakýmsi přechodem mezi profánním a světským. Tady je umístěno množství menších pavilónků, kde ženy připravují obětiny, v jejich stínu poposedávají lidé či je zde umístěn gamelan. V tomto prostoru se rovněž konají obětiny pro zlé duchy a démony. Nejposvátnější, vnitřní dvůr se jmenuje jerowan. Sem mají přístup jen věřící, často bývá uzamčen a jeho brána se otevírá jen během svátků. Zde se připravené obětní pyramidy nabízejí bohům, věřící se modlí a tančí posvátné a transové tance. Jednotlivé dvory jsou od sebe odděleny zídkou a velkými zdobenými branami. Brána do vnitřního dvora je hlídána kamennými sochami, které mají za úkol odstrašit zlé démony, kteří by eventuelně chtěli vejít a rušit věřící během modliteb. Zdi i brány jsou bohatě zdobené přírodními výjevy, sochami a rytinami božstev či reliéfy zobrazující mytologické události a příběhy z Rámájany.

Na stejném principu jsou ve vesnici, respektive banjaru, umístěny i základní chrámy. Pura puseh, jakožto nejdůležitější chrám je situován nejvíce ve směru kaja. Je zasvěcena předkům komunity a konají se zde ty nejvýznamnější ceremonie. Pura desa, vesnický chrám, je v linii uprostřed. Na tomto místě se odehrávají běžnější svátky a schází se zde i členové banjaru na porady. Pura dalem, chrám zasvěcený smrti je na špinavém konci banjaru, ve směru kelod. V každém banjaru jsou minimálně tyto tři chrámy. Většinou se Balijci modlí ještě v dalších pura, zasvěcených dílčím bohům. Na poli například bývá malý chrám bohyně rýže Dewa Sri a podobně. Mezi nejznámější a nejvýznamnější chrámy na ostrově patří Pura Besakih (na úpatí sopky Gunung Agung, nejposvátnější chrám), Tanah Lot, Uluwatu a Pura Lempuyang.

Posted on

Bali: ceremonie v denním životě

Náboženství je pro Balijce nedílnou a naprosto přirozenou součástí jejich každodenního života, stejně jako pravidelné větší či menší lokální ceremonie. Svůj den začínají přípravou obětinek a jejich odevzdáním bohům a předkům, stejně jako démonům, které si tím snaží držet od těla. Proto se nedivte, když každé ráno najdete před vchodem do domu nebo na zahradě malou obětinku připravenou z banánových listů, ovoce, rýže, vonných tyčinek a čerstvých květů ze zahrady. Někdy se objeví i bonbóny, sušenky nebo kousky balijského cukroví podle toho, komu je obětinka určena. K povinné výbavě každého domu patří menší či větší temple postavený v rohu zahrady. Umístění i světová orientace templu se řídí danými pravidly tak, aby mohla veškerá energie proudit  bez problémů všemi směry. Náboženství je součástí sociálního života i umění. Všechny tyto složky, stejně jako tradiční způsob života a obživy, tedy zemědělství, jsou nedílnou součástí jedna druhé.

Bali Dharma náboženství se projevuje ve třech úrovních – morálka (susila), filozofie (tattwa) a ceremonie (upacara). Na první pohled nejvýraznější je právě úroveň třetí, tedy rituály a ceremonie.

Balijci praktikují pět kategorií bohoslužeb, tzv. panca yadnya. Slovo panca znamená pět, slovo yadnya pochází ze sanskrtu a vyjadřuje uctívání, rituál. Rituály jsou tvořeny celou řadou drobných úkonů, které musí být přesně a precizně vykonány. Bhuta yadnya má zajistit očištění člověka od zlých sil, symbolizovaných démony a leyaky (osoby praktikující černou magii). Kategorie manusia yadnya obsahuje ceremonie, spojené se životem člověka a doprovází ho od narození až po smrt. Tato skupina ceremonií je velmi rozmanitá. Narození dítěte a zejména jeho prvních několik let života je spojeno s mnoha obřady, zvyky a ceremoniemi, následují rozličné přechodové rituály. Smrti a následné kremaci je vyhrazena samostatná kategorie ceremonií – pitra yadnya.

Dewa yadnya bohoslužby jsou věnovány bohům a uctívání jejich jednotlivým projevům. Může se jednat tedy o bohoslužby zasvěcené trojici nejvyšších bohů nebo jejich dílčím projevům, jako například bůh moře, bůh hor, bůh deště apod. Resi yadnya jsou bohoslužby související s vysvěcením nejvyššího kněze. Smyslem obětin, ceremonií a uctívání, je zajistit rovnováhu mezi dobrem a zlem, mezi démony, lidmi a bohy a tím mezi mikrokosmem a makrokosmem. Sociální život na Bali je úzce spjat s komunitou, zemědělstvím a náboženstvím.

Základní jednotkou balijské společnosti je tzv. banjar, něco jako čtvrť. V té se soustředí jak náboženské, tak společenské dění. Banjar je tvořen někdy celou vesnicí (je-li malá) nebo několika ulicemi. Členem banjaru je každý, hlasovací právo má však jen ženatý muž. Centrem banjaru je balé banjar, společný prostor s pavilónem (často bývá součástí chrámu), kde se konají schůze členů banjaru, ceremonie, cvičí zde gamelan, ženy zde společně pracují či se zde lidé jen tak scházejí. Banjar je jakási samosprávní jednotka, ať už se to týká ekonomické či náboženské stránky života. Stará se o půdu, zavlažovací systém, o čistotu ulic, řeší sousedské spory, pomáhá členům v nouzi. Banjar je složen z několika rodin, které spolu sdílí stejný prostor, používají stejný hřbitov, pracujích na polích vedle sebe a mají další sociální vazby. V banjaru se konají důležité ceremonie, společně se slaví náboženské svátky či kremace. Hlavou banjaru je tzv. kliang, někdy též nazývaný kepala desa (doslovně hlava vesnice), o úroveň pod ním je rada nižší kněz, pemangku, má na starosti chod chrámu. Pochází obvykle z kasty sudra starších. Balijci jsou od malička zvyklý pobývat v komunitě, řešit na prvním místě problémy komunity než problémy osobní. Individualismus je pro ně téměř neznámý výraz.

Životní filozofie a víra Balijců je komplexní a zahrnuje všechny stránky života. Svět vzniká interakcí mezi sekala, materiálnem, a niskala, duchovnem. Nákladnými a komplikovanými ceremoniemi se Balijci snaží nastolit a udržet rovnováhu mezi těmito dvěma složkami. Rovnováha, balanc, je vůbec jeden z nejdůležitějších pojmů pro balijské hinduisty. Balijci vidí svět bipolárně. Dobro/zlo, kaja/kelod, světské/posvátné, bohové/démoni, pozitivní/negativní, konstrukce/destrukce. Vše bude tak, jak má být, pokud mezi těmito dvěma konci téhož bude shoda, rovnováha. Nejde o to, vymítit jedno či druhé a nastolit absolutní vládu zbylé, jelikož jedno nemůže existovat bez druhého. Smyslem ceremonií je nastolit a udržet rovnováhu. Tato filozofie se nazývá rwa bineda.

Současně je zde uplatněn i princip organizování do trojic – tri hita krana. Ten je nejvíce uplatněn ve vidění světa – kosmu. Balijci věří, že existují tři světy, tzv. loka. Svět bohů (respektive boha – Ida Sanghyang Widi Wasa), neboli swah loka, je postaven v hierarchii nejvýš. Nejvyšším patrem swah loka je mókša neboli nirvana. Uprostřed stojí svět lidí, bhuwah loka. Nejníže je položen svět přírody a zlých duchů, bhur loka. Mezi těmito jednotlivými světy existují vztahy. Vztah mezi světem bohů a člověkem je nazýván parhyangan. Je považován za nejdůležitější. Narušení tohoto vztahu, respektive nezajištění harmonie, má za následek katastrofy. Pro zajištění rovnováhy jsou stavěny a svěceny chrámy, konají se bohoslužby s obětinami, respektují se náboženské symboly.

Vztahy mezi lidmi se nazývají pawongan. Pro zajištění dobrých vztahů a harmonie mezi lidmi jsou zapotřebí tři komponenty: pozitivní mluva, pozitivní myšlení, pozitivní chování. Pelemahan, neboli vztah mezi člověkem a prostředím, okolím, je třetím typem interakce. Jeho rovnováha je ovlivňována chováním lidí k přírodě, ohleduplností a obětinami např. stromům či rýži s prosbou o dobrou úrodu.