Posted on

Karma

Co je Karma a jak funguje?

Mnoho lidí si plete karmu s osudem. Věci se mi dějí z venku, protože jsem byl k tomu předurčen, jsem oběť karmy. Karma je sice nevyhnutelná, je-li už proces spuštěn, avšak budoucí karma je ovlivnitelná právě v tomto momentě. V relativním světě, tom fyzickém, karma funguje, naše pravá a základní podstata ale karmě nepodléhá. Jinými slovy, kde je mysl a skrze ni svět (naše myšlenky), je karma. A kde končí mysl a s ní karma, začíná pravá podstata (duchovno chcete-li).

Karma je jednoduše řečeno zákon akce a reakce, zákon příčiny a následku. Kr – pak v Sánskrtu znamená konat, činit.

František Drtikol zachytil jednoduchou mechaniku karmy takhle:“Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.

Můžeme tedy říci, že karma, jako všechno v projeveném světě, je proces. Učení je proces, vztah je proces, nemoc je proces, kariéra je proces a potažmo celý lidský život je proces. Proces má začátek, průběh a konec (a-u-m). Pohybujeme-li se ve světě mysli, procesu se nevyhneme. Teprve až je proces ukončen, vpije se záležitost zpět do ničeho (Brahmán, Já, Bůh, Vesmír, Univerzální vědomí – si vyberte termín podle libosti) a my se posouváme k dalšímu (nejspíše návaznému, ale jinému) procesu. Nemůžeme tedy čekat, že proces nějakým způsobem “usekneme”, když se v nám něm nelíbí. Pouze změníme charakter procesu, nezastavíme jej však.

Zapamatujme si následující:

Karmický zákon je jistý asi tak jako zákon gravitační, výsledky jsou podobné příčině. Karma expanduje, to znamená, že na každý čin se nabaluje další a další, a vytváří se tím vzorce chování, samskara. Karmickému zákonu podléhá všechno naše konání, nic nezůstává bokem, jakmile je jednou čin vykonán, výsledek se projeví. Nic se neděje bez příčiny, když příčina nebyla vytvořená, výsledek se neprojeví.

Je to neúprosné, ale je to tak. Nic nezůstává bez povšimnutí. Všechno co uděláme, řekneme ba i na co jen pomyslíme bude mít nějaký následek. Z myšlenky vychází činy a myšlenka je tak “prvotní hřích”. Karma je často vysvětlována jako semínko, které když zasadíme do země, tak vyroste. Jak rychle a s jakou silou už je pak na nás.

Karma zahrnuje výsledky minulých činů, nynějších a budoucích. Podle toho rozlišujeme karmu (i když ona dělitelná ani tak není, jedno navazuje na druhé a prolíná se s ním).

1. SANCHITTA – úložiště všech karem

Toto jsou nashromážděné karmy, které čekají na příhodný okamžik, kdy vyvstanou, aby mohly být zpracovány. Je to jako skladiště nevyřešených karem, které čekají na vyřešení.

2. PARABDA – probíhající karma

Nynější činy (karmy). To, co děláme právě teď, v tomto životě. Už jste to vybrali ze skladiště, včetně vašich nevyřešených tužeb, ambicí, vztahových peripetiích, postojů a jiných záležitostí, a zkoušíme “je vyřešit”.

3. AGAMI – budoucí potenciál karmy

Jsou budoucí karmy, které ale máte teď ve svých rukou. Tím, že se snažíte vyřešit stávající, určujete nevyhnutelně, jaké budou karmy budoucí. Zjednodušeně řečeno, to co uděláte teď se projeví později.

Je to jako s šípem. Vyberete jeden z pouzdra, teď míříte a máte záměr, a pak někam ten šíp doletí (ne vždy tam, kde jsme zamýšleli). Střelcem jste ale jenom vy a zase vy. Nikdo jiný vám za vaši karmu nemůže, což občas shledáváme tím nejobtížnějším, s čím se musíme smířit. Vaše nynější situace je podle karmického zákona výsledkem vašich karem minulých, ať už v minulých životech (které si neuvědomujeme, chce to trénink a sebe-rozjímání, pak na to přijdete), anebo v tomto životě (příčinu těchto nejspíš najdeme, když se místo slepého lamentování zapátráme v paměti).

Z popisu vyplývá staré známé, že nejdůležitějším okamžikem v celém vašem životě je TEĎ A TADY. Je úplně fuk, co jste dělali včera či před měsícem (vzpomenete si vůbec, já ani nevím, co jsem měla včera k obědu), a nemusím vůbec připomínat, že zítra být už vůbec nemusí. Hlavní je teď. Nečekejte na žádný jiný podnět k chování (až děti vyrostou, až budu trošku více času, až se ho/jí zbavím, až mi přidají v práci, až mě přestane bolet kotník – poznáváte se?), konejte teď a tady, takhle si totiž vytváříte zítřek a zaděláváte na další budoucí karmy.

Jako jogíni se snažíme o to, aby naše akce a činy byly nesobecké, tohle vede k budoucím “dobrým” karmách a posléze osvobození se od karem. Jogíni chtějí žít osvobozeně, v míru, s klidnou myslí, odpoutáni od světských pomíjivých radostí a starostí. Výsledkem jógy má být schopnost udržet se v takovém stavu, ať se “venku” děje cokoliv. Snahou o to, aby naše činy byly bezchybné to ulehčujeme sami sobě.

Toto je základem tzv. KARMA JÓGY. Cílem karma jógy je nesobecká a nezištná práce pro ostatní. Karma jogíni chtějí očistit svou karmu tím, že pochopili, že sloužit Bohu znamená sloužit všem ostatním kolem sebe. Vzdát se plodů svých činů (k tomuto nabádá Kršna Ardžunu v Bhagavad Gitě). To je účelem jejich bytí. Nemusíte docílit dokonalosti karma jógy jako Matka Tereza, ale ve svém zájmu si občas karma jógu střihněte. Pomůže vám to zbavit se egocentrismu a prospěchářství. Nemusíte hned všem babičkám nosit nákup, ale využijte k tomu svou jogínskou praxi, a každé úsilí, pot a snahu ve cvičení asán věnujte někomu jinému než jste vy samotní.

Špatná karma, co to je?

Ráda bych připomenula, že karmy, jak jednou vysvětloval na své báječné přednášce David Life, nejsou ani dobré, ani špatné. Karma …”is just karma”. Karma je jen karma. Jestli je dobrá nebo špatná záleží na úhlu pohledu toho, kdo ji zkoumá. Proto zkoumejte všechny zážitky a životní situace, prožívejte je (nikdo neříká, že se nemáte cítit smutní, když vám umře pes a šťastní, když vás povýší), ale zkoumejte se s “equanimity of mind”, čili s vyrovnanou duší, jako pozorovatel sám sebe. Tam se totiž skrývá pravá blaženost, ta která nezávisí na vnějších podmínkách.

Nedívejte se na ostatní: “jéé, to je chudák”, kdybych já byl tak jako on, udělal bych…”, anebo “tomu se to kecá, kdybych já měl tak bohaté rodiče jako on”. Nuže, nemáte a nejste. Nevíte nic o jejich karmách, jediné, koho opravdu máte znát a o co se starat, je karma osobní. Akceptujte to, že lidé se chovají v rámci svých možností nejlépe jak umí. Akceptujte lidi a situace takové jaké jsou, i s jejich momentálními limity. Kolikrát vy jste se zachovali, že byste si za něco nejraději nafackovali. Ale budiž, stalo se a v dané chvíli jste to udělali, jak nejlépe jste svedli. TEĎ už jste někde jinde, tak si odpusttě a začnětě karmu pročišťovat.

KARMA NA ÚROVNI PSYCHOLOGICKO-DUCHOVNÍ

Přicházíme-li do styku s karmou, mnohokrát pomáhá rozpoznání původu karmy k tomu, abychom porozuměli její příčině. Porozumíme-li příčině, máme možnost karmu měnit. Působit na nás budou 3 příčinné zdroje.

1. Karma osobní – to je taková karma, kterou si s sebou nesete jak z tohoto tak z minulých životů (a tímto i budoucích, neboť probíhá teď). Např. opsali-li jste písemku od spolužáka v 2.A, nejspíš od vás taky někdo něco okopíruje v budoucnu. Karma ale nemusí být jen tak lehounká, může být i těžšího kalibru, třeba že si s sebou nesete už pěknou řádku životů pocit nedocenění, protože jste se rozdávali na všechny strany, upřednostňovali jste potřeby dětí, manželů/lek na úkor sebe, potlačovali jste své “volání” a seberůst no a teď máte rakovinu prsu, za kterou přece vůbec nemůžete. Každá bolest je tak upozorněním  a voláním po pozornosti někam, kde odvracíte hlavu a nechce se vám tam.

2. Karma rodinná – k tomu snad není, co dodat, nese se napříč generacemi. Ráda říkám, že energie má “úchylku” se ráda shlukovat a vázat na jinou, takže bohužel či bohudík i vaše karma je ovlivněná rodinnou predispozicí. Jasně to vidíme třeba u agrese, kdy dítě-oběť agrese rodiče tuhle agresi a bolest přenáší dále, ale když se zastavíte, ucítíte karmu i v jemnějších rovinách, např. jaký úděl mají ženy či tradiční role mužů v rodině nesoucích podobné znaky atd.

3. Karma kolektivní – Jung tomu říkal kolektivní vědomí a pan Weiss, u kterého jsem dělala školení “regresní terapie” to vyjádřil následujícím: dokud neodmaturujeme ze školy tohoto světa úplně všichni, budeme se sem pořád v různých formách vracet. Je to karma, která je nám všem společná. Všichni chceme lásku a štěstí, ne všichni jsme ale ochotni vzdát se vlastní individuality a jít pátrat po tom, co je nám všem společné, co tvoří podstatu a dává smysl života nám všem. Já-jsem je univerzální, já-jsem-xxx je individuální a pozor si musíme dát na zaměňování relativního za absolutní.

Na závěr, pokud jste se pročetli až tady,  bych vás ještě ráda oblažila poznaným moudrem, že jste mnohem více než si myslíte a tam, kde není mysli, není karmy a právě tady je úkolem se napojit. K tomu je ale třeba být velmi, velmi potichu, tzn. uklidnit mysl aby zela prázdnotou (jak to udělat? uaaa:-), a k tomu je potřeba se v karmě pořád nepiplat. Potřebujete-li se pro klid mysli v ní pošťourat a pořešit si “svoje karmické záležitosti”, řešte. Pak už ale zkuste neřešit vůbec nic a jen poslouchejte. Vesmír a s ním Já-jsem bude mluvit k vám.

Tady malý příběh z knihy JIVAMUKTI YOGA, který ilustruje jógínský přístup mysli:

Za devatero horami, devatero řekami žil farmář. Ten žil na farmě se svou ženou, synem a koníkem. Rodina plánovala, jak koně vycvičí a na výroční slavnosti vesnice koně přihlásí do soutěžního klání a vyhrají nějakou cenu, což by chudým farmářům vylepšilo rozpočet. Noc před plánovanou akcí však přišla velká bouřka, a když se ráno farmář se ženou probudili, našli pobořené ploty a koník byl pryč. Farmářova žena byla zlostí bez sebe. Ostatní vesničané je přišli litovat: “Takové neštěstí se vám přihodilo”. A farmář říká:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Týden se s týdnem sešel, a farmář se ženou snídali u kuchyňského stolu.Najednou slyšeli zvuk, zvedli oči a co neuviděli. Kůň se vrátil domů a přivedl si s sebou pět divokých koňů a jednu klisničku. Farmářova žena byla štěstím bez sebe: “To je ale štěstí najednou, jak se to tak vyvrbilo.” Teď je můžeme trénovat všechny a vyděláme ještě více. A farmář říká:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Dalších pár týdnů měl jejich syn napilno s výcvikem nových koníků. Jenže jeden kůň jej shodil a syn si zlomil nohu, žebra a paži. “To je ale neštěstí, ty koně nám byl čert dlužen”, lamentovala farmářka. No a farmář na to své staré známé:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Další měsíc probíhal nábor do armády. Vojáci přišli i na farmu a chtěli syna odvést na vojnu, poněvadž byl mladý. Jenže syn byl polámaný z pádu z koně, tak jej nakonec nechali být. Farmářka si lebedila:”Takový sled událostí, kdo by to byl řekl. To je ale štěstí v neštěstí. A farmář na to:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Uplynulo pár měsíců, synova zranění se krásně hojila. Jeden den se u farmáře zastavil královský poslíček, a když viděl, že se syn rychle vrací do formy, poreferoval králi a ten ho dal předvolat do paláce. Nakázal, že syn je již v dobrém stavu a musí pro něj tudíž přijít pracovat, a to sloužit jako zahradník. Farmářka lamentovala:”Jediného syna máme, jak teď bez něj budeme obstarávat farmu? Jaké to neštěstí se nám přihodilo. A farmář si zase zamumlal:”Štěstí neštěstí, nevím, počkáme a uvidíme”.

Jednoho dne v královských zahradách syn-zahradník zaléval květiny, když tu z okna vyhlédla princezna. Zamilovala se do zahradníka, poprosila tatínka, aby si jej mohla vzít za muže. Král svolil. Další den už vyslali na farmu poslíčka, že chtějí syna oženit s princeznout. Dovedete si představit, jak reagovala farmářka?”To je neuvěřitelné, jaké to štěstí.” A farmář jako obvykle…..

Farmář v tomto příběhu je jogín a porozuměl zákonům karmy. Došlo mu, že nejlepším receptem je zůstat nezaujatý a být vděčen za vše, co se stane. Život je už takový, jednou nahoře a jednou dole. Změna je jediná věc, kterou si můžeme být opravdu jistí.

Vašim úkolem v jógínské praxi je najít to místo, ze kterého můžete nerušeně operovat a jen být. Vždycky, když nebudete vědět, co je správné a co ne, zeptejte se sami sebe: Je to to, co mě posune blíže k Bohu? Pak budete vědět. A snažte se zacházet se svým tělem, se svou myslí, myšlenkami a činy nesobecky, s láskou k jiným, s čistotou a vědomím, že to všechno utváří váš svět. Vy jste okolí a okolí jste vy, ostatní jen nastavují zrcadlo vám samotným. A já vám přeji, ať zůstává nezkalené.